Nejčastější dotazy

Žádné velké plány nemám. Samozřejmě nějaké sny a představy se mi v hlavě rodí, ale neupínám se na ně. Pro mě je důležité, že vidím spokojené děti, které ke mně chodí rády. Dokud to tak bude, budu pokračovat v tom, co dělám. Hodně se řídím pocitem a intuicí. Je pravda, že s několika rodinami jsem se musela rozloučit a nebylo to příjemné loučení pro nikoho ze zúčastněných. Nyní ale vím, že to bylo nezbytné, a i mě tyto situace učí řešit nepříjemné věci, kterým by se člověk nejraději obloukem vyhnul. Do budoucna bych si tedy přála, aby naši skupinu měli příležitost navštěvovat takové děti a takoví rodiče, se kterými budu lidsky souznit, a se kterými budeme pro děti tvořit lepší svět. Je pro mě tedy nezbytné každou novou rodinu s dětmi osobně poznat.

Vlastně všechny naše aktivity jsou mimoškolní. S klasickou školou nemáme nic moc společného. Neznámkujeme, nezkoušíme, nepíšeme písemky, nestresujeme se, neeviduji žádnou docházku. Bádáme a zajímáme se, protože nás to baví, a protože chceme mít co největší všeobecný přehled.

Také jezdíme často na výlety, v zimě na lyže, v létě na vodu a na tábory. Letos třeba prvně společně slavíme májku i se všemi tradicemi. Děti budou májku střežit přes noc a věřím, že si odnesou mnoho zážitků na celý život. Vrátíme se do dob, kdy oslava májových ohňů byla celospolečenskou událostí. Stejně tak věřím, že děti u nás ve skupině navazují přátelství, která jim vydrží až do dospělosti.

Do budoucna bych s dětmi chtěla na pár zahraničních výletů, ale to jsme zatím kvůli omezeným financím nemohli realizovat.

Ano, děti učím všechno sama až na německý jazyk. Ten nám jednou týdně formou výukového bloku pokrývá sympatický mladý pan učitel.

Chodí ke mně děti, které mají sjednané individuální vzdělávání. Takové děti nenavštěvují prezenčně základní školu, ale učí se doma. Jsou to tzv. domškoláci. Pokud se dítě rozhodne jít na střední školu prezenčně, může navázat na tento způsob vzdělávání jako každé jiné dítě. Jsem schopna dítě kvalitně připravit na přijímací řízení. Aktuálně mi odchází první deváťačka ze skupiny. Na přijímacích zkouškách uspěla s přehledem. Příprava dětí je vždy individuální záležitostí. S jednotnými testy na SŠ bytostně nesouhlasím, ale změnit to neumím. Proto si myslím, že je velmi důležité vybrat pro dítě vhodnou střední školu. Dítě nepodcenit, ale ani nepřecenit a zohlednit jeho schopnosti. To je první a zásadní krok k úspěchu. Také musím zmínit, že nejsem kouzelník. Nedokážu vzdělávat dítě, které se vzdělávat nechce, nebo není dostatečně motivované. Naštěstí takové děti zatím ve skupině nemám a řekla bych, že podobné jedince svojí energií ani nepřitáhnu 😊. I mě samotnou učení se a vzdělávání se baví. Neustále něco čtu a bádám. Tuto lásku k informacím se snažím dětem předat. Řekla bych, že se mi to daří. Chci jít příkladem a dokonce, když něco nevím, přiznám to. Nejsem vševědoucí a najdou se témata, ve kterých mám mezery. Nicméně si tuto látku ráda dostuduji a dětem následně předávám.

Děti beru jako sobě rovné jedince, jen s tím rozdílem, že já jsem na světě o něco déle než ony, čili mám o trochu víc zkušeností. Nicméně jejich názory, pocity a stavy mě zajímají a často společně řešíme sociální, životní nebo jiná témata. Snažím se jim být kamarádkou a pomocnicí v různých „krizích“, kterými si děti procházejí hlavně v období puberty. Ví, že mi mohou věřit. Nebojí se zeptat na látku, které nerozumí, ani na osobní problém, který třeba nemohou, nebo nechtějí otevřít doma. Můj záměr je vytvořit pro děti bezpečný prostor, kde se mohou uvolnit a nasát co nejvíce informací, ujasnit si, co je v životě baví a nebaví, v čem by mohly vyniknout. Jsem ráda, když mi děti omylem řeknou mami, nebo mě obejmou a poví, že se u nás cítí jako doma. Proto si s dětmi i tykám a trávím s nimi mnoho volného času. Jsou mojí životní náplní a díky nim se těším na každý další den.

Projektová výuka je forma získávání informací, kdy si dítě hraje na „detektiva“ nebo „rešeršistu“ a snaží se o daném tématu najít co nejvíce skutečností a zajímavostí. Ty pak zpracovává do uceleného díla. Přidává obrázky, kresby, popisky. Vlastně se tak stává odborníkem na zadanou problematiku. Často pak vypracované projekty nechávám děti odprezentovat před zbytkem kolektivu, aby získávaly dovednosti mluvit před ostatními, a hlavně aby byly schopné odpovídat na všetečné otázky ostatních dětí.

Portfolio si můžete představit jako šanon plný témat, která jednotlivé děti zajímají. Jsou v něm různé kvízy z dějepisu, slepé mapy ze zeměpisu, herbáře, vlastnoručně tvořené encyklopedie, obrázky, vstupenky do muzeí s popisky toho, co dítě na daném místě vidělo, cizojazyčné projekty na nejrůznější témata, překlady písní, zpracované novinové články, světové zajímavosti, historické události, které dítě zaujaly a mnoho dalšího. K portfoliu máme ještě na každý předmět pracovní sešity, učebnice a klasické sešity. Naše výuka je tak kombinací všech možných výukových forem dohromady. Snažím se dětem látku zpestřit a zohlednit vždy jejich aktuální stav. Když jsou plně soustředěné, makáme na nové látce, když jsou naopak unavené, vybíráme témata podle jejich preferencí. Pracujeme efektivně.

Řeším to přesně opačným způsobem. Podporuji děti tam, kde vidím, že jsou silné v kramflecích. Když vím, že se dítě bude za rok hlásit na uměleckou školu a už roky je činné v divadelním klubu, přijde mi jako naprostý nesmysl lpět na fyzice, která toto dítě vrcholně nebaví. Naopak nechám takové dítě makat na češtině a jiných jazycích, pro které má cit. O to víc takové dítě čte a píše. Předměty jako je fyzika proto v tomto konkrétním případě probíráme okrajově a neděláme z nich vědu.

Obecně se snažím každé dítě motivovat tam, kde vidím, že má úspěch. Baví tě jazyky? Pojď je dělat nad rámec ŠVP, neomezuj se a makej. Chceš na gymnázium a zajímají tě vlastně všechny předměty? V pořádku, budeme pracovat na všem intenzivně. U druhostupňových dětí velmi lpím na kritickém myšlení a umění tvořit si vlastní názor, poznámky, nebo vypisovat důležité informace z mluveného textu. Často hovořím na nějaké téma (i v cizím jazyce) a nechám je potom danou problematiku shrnout do pár vět a ohodnotit.

Ano, všechny děti jsou v jedné učebně. Výuka je rozložena do tematických bloků. Tedy učíme-li se matematiku, mají ji všechny děti. Pokud některému z vyšších ročníků vysvětluji novou látku, ostatní ročníky pracují na cvičení z látky, kterou již umí. Poté se role vymění. Pokud máte děti rozlišných věkových kategorií u sebe, velmi vítám skutečnost, že se nemůže stát, že by některé dítě látku z nižšího ročníku zapomnělo. Všechny děti neustále slyší jistá témata i několikrát za sebou, takže u nás opravdu platí, že opakování je matkou moudrosti. Pokud se přeci jen stane, že dítě zapomene například logický postup u řešení matematických otázek, trpělivě vysvětluji, dokud řešení nepochopí úplně všechny děti. Ovšem tyto „výpadky paměti“ hrozí většinou jen po prázdninách 😊.

Předměty, které jdou tematicky slučovat, slučuji, ovšem s ohledem na ŠVP daného ročníku. To znamená, že látku zohledňuji k věku dětí a jejich individuálním možnostem.

Aktuálně jsou to děti od 2. do 9. ročníku základní školy. Početně převládají děti z druhého stupně. Jejich docházka se různí, málokdy jsou tu všechny děti najednou. Maximální počet dětí je ale 15.