Jmenuji se Kateřina a celý život se pohybuji mezi dětmi. Už od svých osmnácti let jsem jezdila jako vedoucí na nejrůznější tábory a byla dětem starší kamarádkou a společnicí. Hlídala jsem známým jejich ratolesti, pomáhala ve školce i na kroužcích. Během každé akce, kde bylo více dětí pohromadě, jsem jimi byla obklopena a vlastně mně to tak vyhovovalo. S dětmi si rozumím lépe než s dospělými. Ráda pro ně vymýšlím zábavu, které se potom i já osobně účastním. Miluju jejich šťastné, natěšené obličeje.
Už od základní školy jsem měla v oblibě učení a do školy jsem chodila velmi ráda. Všichni mi říkali, že bych se měla stát učitelkou, ale já v tom tehdy (ani později) neměla úplně jasno, protože mi nevyhovoval vzdělávací systém. Na gymnáziu mě chytla vedle literatury především psychologie a já si doma předčítala Freuda Junga i jiné osobnosti psychologie a studovala jejich pohled na problematiku lidského bytí. Byla jsem fascinovaná a lidská psychika mi přišla naprosto úžasná a těžce nedozkoumaná. Proto jsem se rozhodla jít po gymnáziu na pedagogickou fakultu obor tělesná výchova a psychologie. Moje velké zklamání z vysokého školství mi dalo prvně poznat hluboké depresi. Neviděla jsem v ničem smysl a topila se ve tmě, ze které se mi nedařilo najít cestu ven. Roční stáž v Londýně měla můj život nakopnout a alespoň na rok přerušit ten nesmyslný proces vysokoškolského vzdělávání. Londýn byl náročný, protože jsem tam byla rok naprosto sama. Ovšem přinesl mi poznání jiné formy vzdělávání (více praktické) a já se domů vrátila odhodlaná studium i přes velký odpor dokončit. Přece bych nezahodila čtyři roky přemáhání se bez zdárného výsledku. Říkala jsem si, že ten poslední rok do státnic už nějak doklepu.
Osud mi ale do života po návratu z Londýna přivedl mého muže a o půl roku později i neplánované těhotenství, a tak byly moje plány na pedagogické fakultě zpečetěny. Studium jsem ukončila. Po pár měsících od porodu jsem si podala přihlášku na vysokou školu do Prahy, kde nabízeli kombinované studium a dodělala si tak bakalářské vzdělání v oboru sociální a mediální komunikace. Poté jsem nastoupila do práce postupně jako asistentka, obchodní zástupce, nákupčí a konečně jako marketingový vedoucí. Všechny pozice mě svým způsobem bavily, ale stále jsem věděla, že to není to pravé povolání/poslání pro mě.